Po Valašsku na skútru V. se skútristy
Shrnutí našeho společného výletu na Valašsko do Rožnova pod Radhoštěm.
Den první – pátek 3.6.
6:30 – Zvoní mi budík a první, co slyším, je bubnování deště venku na dvoře. Napadá mě, to bude den a vůbec se mi nechce z vyhřáté postele. Pohled na mapu v aplikaci meteoradaru v mém telefonu mi na náladě nepřidá. No co, nejsme z cukru a skútrista musí přeci něco vydržet, říkám si. Jdu se nasnídat a obléct.
7:45 – Déšť trochu ustává a já jdu nachystat skútr na cestu. Poslední úpravy a vyrážím.
8:15 – Dojíždím na místo srazu s ostatními. Trochu poprchává, ale zatím to jde. Bojová porada o tom jak se pojede, nasedáme do aut a na stroje a jedeme do Holoubkova naložit Jardovu MP3, abychom mohli konečně vyrazit. Cestou první větší deštík, ale naštěstí až před Holoubkovem, takže moc nezmokneme.
9:00 – Další bojová porada u Jardova stánku, káva a plánování. Trošku překopeme plány, kdo jak pojede. Asi po půl hodině odjíždíme naložit MP3. Nakonec přeložíme všechny stroje, něco dolů z vleku, něco nahoru. Vypadáme trošku jako parta zlodějů skútrů v plné práci. Nakonec na motorkách vyrážíme ve složení Satelis (moje maličkost), MP3 (Had), Gilera (Franta se rozhodl zariskovat). Jeden vlek nám zůstává prázdný pro případ nějaké závady a na druhý překládáme Malaguti a NRG. Ještě malá rošáda s řidiči aut, aby si někdo nemyslel, že to bude mít jednoduchý. Konečně vyrážíme, ještě nám zbývá naložit Rudu, který bude čekat v 11:00 v Míšově. Udělal jsem mu to trochu zábavnější a svůj telefon jsem přesměroval na kolegu v práci, aby to Ruda neměl tak jednoduchý.
10:45 Míšov, konečně jsme komplet. Kluci oblékají neporomoky, nevypadá to na slunečný den. Vyrážíme konečně na přímou trasu do Rožnova. Cesta ubíhá docela v klidu, jedeme co to dá a počasí dovolí. Někdy kolem jedné hodiny stavíme na pumpě v Táboře a probíráme další plán cesty. Rozhodujeme se, že až bude nějaká hospoda cestou, zastavíme na oběd. Nasedáme na stroje a pokračujeme. Asi po 10 – 15 kilometrech počasí rozhoduje za nás a po slušném májovém deštíku, který nebraly ani stěrače u aut, stavíme v Obratani u první hospody na oběd.
14:00 Po obědě a částečném oschnutí nasedáme a jedeme dál. Pokračujeme na Pelhřimov, Humpolec, Havlíčkův Brod a Žďár nad Sázavou. Počasí se už naštěstí umoudřilo, je slunečno a na další déšť to nevypadá. Takže někde za Žďárem, kluci sundavají nepromoky, protože pro změnu jsou uvařeni zevnitř. Cesta ubíhá pomalu, jedeme opatrně, protože Fandova Gilera se sice drží statečně, ale nechceme jí dát poslední ránu. Není to ono.
18:00 Další zastávka byla až asi 20km před Prostějovem ve vesnici Malé Hradisko. Do cíle nám zbývá asi 120 km. Řešíme menší problém s navigací, můj telefon se s mojí nabíječkou při navigaci nestíhá dobíjet. Naštěstí nás dohánějí doprovodná vozidla a Fanda má v autě 2A nabíječku.
19:40 Poslední zastávka na dotankování a odpočinek v Hranicích u Shellky. Do cíle cca 35 km. Už se těšíme až tam budeme.
20:40 Konečně jsme v cíli! Vyžizujeme papíry a ubytování a jdeme zřídit hlavní stan. Jsme ubytováni a jdeme zkusit místní osvěžovnu. Kupodivu i v této divočině znají Prazdroj! Několik jich polkneme (zasloužíme si je). Pozdě v noci ještě shlédneme vtipné vyprávění Hynka o Velké cestě malých skútrů do Kazachstánu.
Den druhý – sobota 4.6.
Ráno jako malované. Počasí vypadá krásně, tak posnídáme, zjistíme závadu u sousedů na Kymcu 400 (je to rozbitý) a už se těšíme na vyjížďku. Ale ouha, Fanda má problém. Po včerejší 400km cestě Gilera asi definitivně skonala a nepodařilo se jí nastartovat. Chvíli jsme hledali závadu, přeci jen mechaniků plná chalupa. Závadu jsme identifikovali (je to rozbitý) ale „nevěstu“ jsme neoživili. No, nevadí, Fanda pojede na tandemu, hurá na rožnovské náměstí.
10:00 Na náměstí již byla docela slušná sešlost strojů všech kubatur, stáří a značek. Parkujeme, vyvěšujeme vlajku, Fanda bleskurychle kupuje kulíky v drogerii, ale tady prý to jsou kolíčky. No cizina. Jdeme otestovat místní kávu do nedaleké kavárny. Následně jdeme obhlídnout sestavu skútrů a kulturní program. Značek a typů je tady spousta, určitě by se dalo vybrat.
11:30 Čas utíká jako voda, vyrážíme na projížďku po okolí. Kolona prý nakonec čítala 768 strojů. Co Vám budu vyprávět, taková halda skútrů na valašských kopcích – to je zážitek. Ale všichni se snažíme jet ohleduplně a opatrně. Nevím, kudy nás ten Radek tahal, ale silničky jsou úzké a klikaté. Zato výhledy do krajiny neskutečné! Nádhera! Jen Had kolem nás poletuje jako jako červená vosa na NRG a evidentně si to užívá a maskuje to za natáčení kolony. Asi v půli cesty je zastávka na občerstvení. Tady bylo také pravděpodobně napočítáno nejvíce skútrů a to již zmíněných 768. Rychle se snažíme něco pojíst, abychom mohli pokračovat. Bohužel se u Petra vyskytla závada a vypadá to, že pojedou s Jardou dále sami pomaleji. Přední tlumiče u Malaguti to asi definitivně vzdaly a skútr nevypadá moc ovladatelný. No, nakonec si neúčast vynahradili steakem, který jim všichni závidíme.
13:20 Vyrážíme na druhou část vyjížďky, která končí v kempu v Rožnově. Tentokrát je silnice široká a pohodlná, opět s krásnou kulisou valašské přírody. Bez nehody dojíždíme do kempu a parkujeme stroje. Po krátkém odpočinku vyrážíme na slíbené kafe k Italovi do Rožnova. Odpoledne pokračuje skupinovou zábavou, prohlížíme opět okolní stroje a pomalu se jdeme podívat na Bobcros. Takhle podivná disciplína, kombinující infantilní jěždění na plastových bobech a řev silných strojů je překvapivě zábavná. Povzbuzujeme a hodnotíme výkony účastníků. Příští rok se musíme zúčastnit, to je jistota.
Jídla je k dispozici dost, zábava taky, co víc si přát. No jasně, projížďku! Lákám ostatní, ale nakonec s mnou vyráží jen Fanda na MP3. Jedeme se podívat na Pustevny, když už jsme tady, je to kousek, asi 10 km do slušného kopce, ale silnice fajnová. Obhlídneme trosky chaty Libušín, porozhlédneme se po okolí a jedeme dál. Navrhuji zkratku a táhnu Fandu ještě na Soláň, když už jsme tady.
Večer celý kemp osvětluje světlo svíček z místní firmy UNIPAR, to je romantika . . . Cimbálovka hraje, pivo teče, jídla je dost, nádhera. Nějací šprýmaři hodili do dětského bazénku Piagio X9 nějakého nebohého účastníka, naštěstí tam není voda. Došlo i na skútr sestavený ze svíček a focení. Totálně spokojení uleháme pozdě v noci.
Den třetí – neděle 5. 6.
Ráno se snažíme zabalit na cestu zpět. V deset je hlášena druhá vyjížďka, tak máme co dělat. Nakládáme Malaguti na vlek, kurtujeme a přemýšlíme jak naložit MP3, přeci jen je o chlup těžší. Nakonec no vyřešil Had, který se rozjel a plavným skokem jemně naložil MP3 na vlek. Myslím, že z toho byl perplex ještě dlouho!
10:00 Čas kvapí a tak rychle nasedáme na stoje a ve složení Ruda, Had a moje maličkost vyrážíme. Petr s Jardou zatím vyráží na zpáteční cestu a chudák Fanda čeká v kempu, až nás to ježdějí přestane bavit a bude moci naložit Hadovo NRG. Opět super počasí a cesta, sice kratší ale zase pěkná. Had kolem nás zase krouží jako červená střela a tentokát to maskuje za to, že na křižovatkách staví dopravu. Asi v polovině stavíme na dvoře firmy UNIPAR, jednoho ze sponzorů. Následuje zajímavý výklad a exkurze do světa výroby svíček. Nakoupíme suvenýry a jede se dál.
Cesta pokračuje valašskou krajinou a pomalu se blížíme do Muzea a skanzenu pod širým nebem, kde je konec vyjížďky. Je to zážitek, dojet se skútrem až k roubenkám. Zde je oficiální ukončení akce, společné foto a rozloučení. Krátce si skanzen prohlédneme (podrobně je to na celý den) obědváme a honem do kempu, abychom mohli vyrazit na zpáteční cestu.
14:15 Nakonec zpět na skútrech vyrážím jen já a Ruda. Nevadí, stejně si to užijeme. Jedeme v poklidu, stavíme, kde se nám chce, naštěstí už nás po cestě nechytne žádný velký déšt, jen projždíme mokré úseky.
Čenda na nás obětavě čeká v Táboře, že se s námi alespoň sveze do Plzně. Nevím jestli se námi nenudil (jel na Fárošovi) ale cesta ubíhá rychle. Poslední foto na Zvíkovském mostě a za chvilku jsme v Míšově, kde chceme dát ještě klobásu k večeři. Bohužel už mají zavřeno, tak po poradě volíme cestu zadem na Nepomuk, kde bychom se mohli najíst u Zeleného stromu.
Ruda nás opouští a nabírá směr domů, takže jedu jen já a Čenda. Cesta zadem na Nepomuk přes Nové Mitrovice, Čížkov a Vrčeň je spíš na krosku než na superbike a skútr, ale hlad je hlad. Přijíždíme na náměstí, usedáme na terase, ale ouha, už se navaří. Naštěstí mám protekci a tak se najíme. Skoro za tmy, kolem 21:45 vyrážíme směr Plzeň. V Plzni se rozdělíme i s Čendou a hurá domů.
Nádhera, víkend s přáteli, jízda na skútru, zábava. Co víc si přát! Můj celkový nájezd za tři dny je cca 1 160km. Zatím nejvíc, co jsem kdy na jeden zátah dal, ale stálo to za to!
Super prezentace.